(1) Materiálové a mechanické vlastnosti přesně odlitých dílů: procesní charakteristiky a mechanické vlastnosti materiálu daného dílu zhruba určují typ surovce. Například pro odlité železné díly se používají odlitky; u ocelových dílů s jednoduchým tvarem a nízkými nároky na mechanické vlastnosti jsou běžně používány tyčové materiály; u důležitých ocelových dílů je vhodné vybrat kování, aby byly dosaženy dobré mechanické vlastnosti; při jednoduchém tvaru lze použít litou ocel. Pokud je materiál složitý a mechanické vlastnosti nejsou vysoké, lze u neželezných kovových dílů běžně použít profily nebo odlitky.
(2) Strukturální tvar a rozměry dílů: surovce velkých a jednoduchých dílů jsou většinou vyráběny metodou pískového odlévání nebo volným kováním; surovce složitých konstrukcí jsou zpravidla odlitky; surovce malých dílů mohou být formovány či lisovány, přičemž u ocelových dílů jsou hlavně používány kování; pokud průměr stupňů není příliš velký, lze použít tyčový materiál; pokud se rozměry jednotlivých stupňů velmi liší, je vhodné použít kování.
(3) Stávající výrobní podmínky: Při určování surovce je nutné zohlednit konkrétní výrobní podmínky, jako je skutečná úroveň a kapacita místní výroby, možnost outsourcingu atd.; jinak by to bylo nerealistické.
(4) Využívejte plně nové technologie a nové materiály: S cílem šetřit materiály i energii a zlepšit efektivitu obrábění je třeba dávat maximální pozornost odlitkovým metodám a materiálům, jako jsou přesné odlévání, přesné kování, studené válcování, studené extruzní tváření, prášková metalurgie, tvarovaná ocel a technické plastiky. Tímto způsobem lze výrazně snížit množství mechanického zpracování, případně dokonce odpadne potřeba jakéhokoli zpracování. Ekonomické přínosy jsou velmi významné.