(1) Materiálové a mechanické vlastnosti přesně odlitých součástí: procesní charakteristiky a mechanické vlastnosti materiálu součásti zhruba určují typ surovce. Například pro lití železných součástí se používají lité billety; u ocelových součástí s jednoduchým tvarem a nízkými požadavky na mechanické vlastnosti jsou běžně používány tyčové materiály; u důležitých ocelových součástí je vhodné vybrat kování, aby byly dosaženy dobré mechanické vlastnosti; při jednoduchém tvaru se používá litá ocel. Pokud je materiál složitý a mechanické vlastnosti nejsou vysoké, mohou být pro barevné kovové součásti běžně používány profily nebo billety.
(2) Strukturální tvar a velikost součástí: surovce velkých a jednoduchých součástí jsou většinou vyráběny metodou pískového odlévání nebo volným kováním, surovce složitých konstrukcí jsou zpravidla odlévány, zatímco surovce malých součástí mohou být lisovány či formovány, a surovce ocelových součástí jsou především využívány jako kování; pokud průměr stupně není příliš velký, lze použít tyčový materiál; pokud se rozměry jednotlivých stupňů výrazně liší, je vhodné použít kování.
(3) Stávající výrobní podmínky: Při určování surovce je nutné zohlednit konkrétní výrobní podmínky, jako je skutečná úroveň a kapacita výroby na místě, možnost outsourcingu atd.; jinak by to bylo nereálné.
(4) Využívejte plně nové technologie a nové materiály: S cílem šetřit materiály a energii a zlepšit efektivitu obrábění je třeba dávat maximální pozornost odlévacím metodám a materiálům, jako jsou přesné odlévání, přesné kování, studené válcování, studené extrudování, prášková metalurgie, tvarovaná ocel a technické plastiky. Tímto způsobem lze výrazně snížit množství mechanického opracování, a v některých případech dokonce odpadne potřeba jakéhokoli opracování. Ekonomické přínosy jsou velmi významné.